17. listopadu 2011

Již od rána mám divný pocit, který nedokážu přesněji určit. Krvesajem jsem jen deset let a téměř celý krvesajský život jsem prožila v Klatovech, kam mě můj stvořitel Alexandr odvedl z Brna hned po přeměně. Asi po roce mě tady zanechal, abych si hlídala teritorium, ale jinak je prý život na mě. Jiný Krvesaj zde nežije, jen u hřbitova bydlí ghúl Ferdinand, Ten mě nikdy nevadil, protože se živí výhradně mrtvým masem, takže mi nekonkuruje ve shánění potravy.

Po poledni moje krvesajské smysly plně zapnuly poplach a já konečně poznala, co se to v mém městě děje. Objevila se zde sukkuba a ta pro mě představuje hrozbu. Žiju zde mezi lidmi a nikoho nezabíjím, jen se občas trochu nakrmím, ale oběť nechám vždy jít, jen jí pozměním paměť. Jenže sukkuba (stejně inkubus) se živí životní energií člověka a jejím vysátím ho zabije. Proto se také obvykle zdržují ve větších městech, kde nějaké úmrtí nikoho nepřekvapí. Tady by to však mohl být problém, a to rozhodně nepotřebuji. Krvesajské smysly mi říkají, abych si bránila teritorium, a to i za cenu boje. I když nemám moc velkou šanci vyhrát, protože sukkuba může být klidně i staletí stará a já jsem pořád jen mladý upír.

Již delší dobu uvažuji, že bych se trochu poohlédla za příběhem Krvesajky Anny a připomněla důležitější události. Přece jen píšu (tedy Anna píše) Deník Krvesaje už od 14. listopadu 2011, tedy přes pět měsíců a to je už dost dlouhá doba, během které mohl čtenář pozapomenout, co se stalo se sukkubou Petrou, nebo jak se Anna setkala s Kleventinem.

Postupně budu uveřejňovat krátké povídky, kde jednotlivé události zopakuji, možná i trochu rozvinu, aby i případný nový čtenář lépe pochopil souvislosti, které daly do pochodu události v DK.

Nebudu vám lhát, stát se Krvesajem není jednoduché ani lehké. Připravte se na bolest, která se nedá představit, budete umírat a také se klidně může stát, že skutečně umřete.

Zrození nového Krvesaje by měl mít na starosti zkušený a starší jedinec, který své instinkty lovce už naprosto ovládá.

Já měla štěstí, že si mě vybral Alexandr, kterému je kolem dvou tisíc let. Za svůj život stvořil několik "dětí", takže věděl, co dělá.

Nejhorší je, pokud nového Krvesaje tvoří jiný mladý Krvesaj. je jedno, co ho k tomu vede, jenže se stěží ovládá sám a novorozeného s největší pravděpodobností nezvládne usměrňovat. Odnesou to nevinní lidé, Páni území (třeba toho města) budou muset zasáhnout a zabít je oba. Krvesajové na sebe nesmí příliš upozorňovat, aby se lidé nedozvěděli o naší existenci.

.

Nechci vám tu vykládat o přeměně obecně, raději povyprávím o své vlastní přeměně v Krvesaje.