1. září

5. září 2014 v 3:00 | krvesajka Anna |  Deník
"Čekej mě na úsvitu pátého dne... Za úsvitu se dívej na východ!"
Gandalf
Chvilku mi trvalo, než jsem si sedla ke svému deníku, ale jsem tady... skoro na úsvitu pátého dne v měsíci. :-) Víte, Pána Prstenu mám ráda, ale nejvíce se mi líbí právě druhý díl Dvě věže. Je zábavné sledovat, jak jeden malý človíček může pohnout celým světem... Tím jsem naťukla téma, že sem budu dávat i názory (pokusy o recenze) na knihy nebo filmy, takže se máte na co těšit.

1. září
Mám ráda začátek školního roku, tedy mě se to už netýká, ale všechny ty rozjařené děti, které jsou plné zážitků z léta. Cítit je, to doslova skvostný pocit. Až se mi sbíhají sliny, jen na ně pomyslím. A navíc počasí letos přeje. Tady v Klatovech je zataženo, takže slunce vůbec nehrozí. Divíte se? Slunce krvesaje zabije, čeká jej hrozná smrt a zasviní chodník, což jsem už jednou viděla. Brr! Ale pokud je pořádně zataženo a je nakrmený, plný sil, tak může jít ven na denní světlo. Tedy pokud je to mladší jedinec, tak do dvou až tří století, protože u těch starších hrozí velké nebezpečí, jelikož jsou na slunce mnohem náchylnější. Což je paradox, protože čím je krvesaj starší, tím má větší sílu i schopnosti (je rychlejší, má lepší smysly a lépe dokáže ovládnout člověka). Ale to jsem odbočila. Nebojte o představení krvesajů nepřijdete. :-)


Vyrazila jsem do ulic hned po sedmé ráno, stejně jsem chtěla zajít na náměstí do trafiky. Město jako by se probralo k životu a krev tepala v žilách každého živého člověka v ulicích. Opojné, ale musím se ovládat. Krvesajové na sebe nesmí upozorňovat, jinak by to mohlo špatně dopadnout. Je zajímavé, kolik malých školáků vyrazí do školy úplně samo, rodiče jsou nejspíš v práci a nemají čas je vodit za ručičku. A tak dítko jde v džungli města, kde na něho čeká mnoho nebezpečí, a nějací "páni s bonbóny" jsou o proti větším predátorům neškodní jako otravný mol. Ano, jsem tu já a chci si pochutnat na čerstvé, mladé krvi. Nejspíš budete proti, ale víte, jaká krev je úplně nejchutnější? Přece krev novorozeňat, protože v nich vše teprve začíná a jsou plné života. Ale nebojte, tuhle pochoutku si v dnešní době dopřává už jen málokdo. Smůla. Já jsem ji ochutnala pouze jednou a Alexandr (můj stvořitel) mě musel doslova prohodit stěnou, abych se probrala z tranzu žízně a touhy po krvi. Jo, to se občas stává.
Jednoho chlapce, tak kolem osmi let, měl krásnou školní tašku, jsem si vyhlídla a pomocí své moci jej ovlivnila (hypnózou bych to nenazývala). Byl krotký a vůbec se nebál, ale nebojte, krvesajové dnes už pro potravu málokdy zabíjejí. Takže jsem si od něho jen trochu cucla, ranky po špičácích se mu skoro zacelily, jen byl trochu malátný. Popošla jsem s ním zpátky na ulici, on se trochu napil džusu ze své svačiny a pokračoval dál v cestě do nového školního roku.

Odpoledne jsem už byla u sebe doma a odpočívala. Nepotřebuji spát, ale když jsem v klidu, tak šetřím energií a nemusím se krmit tak často. Klidně mi stačí se dvakrát týdně napít z dospělého člověka a jsem v pohodě. Jinak jím normální lidskou stravu, ta zažene žízeň, ale nedodá mi žádnou sílu a hlavně chutná jako bych jedla noviny (ne, že bych to někdy zkoušela, ale Alexandr to tak přirovnal). Po proměně už běžné potraviny nedokážeme pořádně strávit a chuťové buňky máme nastavené pouze na "degustaci" krve.

Večer jsem byla na netu a chatovala s Karlosem a Diegem, což jsou také krvesajové, ale bydlí v Brně. Jsou to milý kluci, i když Karlos má za sebou dost krušnou a krvavou minulost. Je mu přes šest set let a kdysi býval ve vládcově gardě, což není nic, čím by se chlubil. Asi před sto lety si našel Diega a proměnil ho. No, a od té doby jsou spolu. Klape jim to, i když se občas trochu pohádají. Oni se ovšem rádi udobřují, takže je podezřívám, že to dělají schválně.

Nebudu si zapisovat každý den, protože tady v Klatovech se toho příliš neděje. Žiju tu sama, Alexandr odešel někam na Slovensko nebo ještě dál na východ a moc často se neozve. Takže mám celé město pro sebe, což je výborné. No, ono to je také tím, že krvesajové jsou dosti teritoriální a své území si hlídají. Kdysi, dokud jich nebylo tolik, měli celé loviště, ale dneska obvykle žijí ve velkých městech a spadají pod "Pány", což jsou vlastně takový správci určitého území či města. Ale Klatovy i Šumava jsou výjimky, jako by byly pro krvesaje neviditelné. Mně to rozhodně nevadí, alespoň mám klid a nemusím se nikomu podřizovat. Mám tu jen jednoho kamaráda, ghoula Ferdinanda, který žije pod hřbitovem, nebo tam někde v okolí. Docela ujde, požírá jen mrtvé maso (a vůbec mu nevadí i větší stupeň rozkladu, vlastně tvrdí: "Uleželé masíčko... větší bašta!" Je trochu jednodušší, ale dá se s ním příjemně pokecat, tedy pokud vás neodradí jeho puch. :-)

Tak jo, budu končit, brzy se zase ozvu.
krvesajka Anna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama