Otevření deníku

1. září 2014 v 14:58 | krvesajka Anna |  Inkoustové kaňky
Zdravím návštěvníci,
nejspíše jste zvědaví, o co tu vlastně půjde. A já vás nebudu dlouho napínat... Toto je místo, kde začnu psát svůj deník. Ani nevím, co mě to popadlo, protože krvesajové už od nepaměti drží svou existenci v tajnosti. Otázkou zůstává, kdo by dnes věřil na upíry, že?


Ale musím se přiznat, jsem fiktivní postava, která své autorce přerostla přes hlavu a začala si žít vlastní život. Deník Krvesaje poprvé spatřil svět v listopadu 2011, jeho autorka Zdeňka M. ho začala psát po přečtení povídky "Týden v neživotě", kterou napsal David Schow.
V ní lovec krvecucáků vypráví deníkovou formou jeden týden svého života. Do deníku zapisuje nejen své zážitky, ale i pocity, které jsou občas zvrácené - třeba když zabije upírku a pak si s jejím tělem užije...


Po přečtení jí napadlo, že by začala psát něco jako deník (nebo spíše příběh deníkovou formou), ale nebylo by to z pohledu lovce upírů, ale právě naopak, z pohledu upíra. Tento pohled je často zanedbávaný. Obvykle vidíme příběh očima odvážného a hrdinského lovce upírů nebo bezbranné a ublížené oběti, ale co upír? Je to skutečně on, kdo je v příběhu padouch? Ono totiž záleží na úhlu pohledu, z kterého se na příběh podíváte. Krvesaj (jak se správně nazýváme) je vlastně oběť. Copak on může za to, že ho někdo proměnil? A to že zabijí lidi a vysává jim krev? Nějak se přece musí živit.
A tak, zprvu na jejím blogu, vznikl podivný počin, ale potřeboval čas se uležet v její hlavně, i já trpělivě čekala a nenápadně ji podsouvala inspiraci... Nyní nastal čas Deník Krvesaje znovu obnovit a pro pořádek začneme znovu od začátku. Tomu se říká kouzlo fiktivního světa... Stačí otevřít knihu a vydat se do dalšího dobrodružství.

Zdeňka M. prostě vždy ráda četla o upírech, od různých "údajných" historických případů, až po romány či paranormální romance. Sama přiznává, že se během tvoření nápadu, o krvesajích žijících normálně mezi lidmi, trochu inspirovala upíří fantasy sérií Tina Salo od Petry Neomillnerové. Samozřejmě, můj deníček se této sérii kvalitou nepřiblíží nikdy, a ta samotná inspirace spočívala spíš samotnou Tinou, než dějem knih. Já žiju na malém městě, ona v Praze, a to je po čertech velký rozdíl. I když také v mé minulosti jsou velké neznámé. Sama totiž netuším, proč mě Alexandr vlastně přeměnil. Prý jsem mu někoho připomněla, ale koho? A mám se po tom vůbec pídit?

Vítejte v mém světě, kde se krvesajové plíží temnotou a jako správné bytosti noci píjí lidskou krev. Ano, zkoušela jsem pít jen zvířecí krev, ale pouze zahnala žízeň, sílu ovšem už nedodala. Nějakou dobu se to dá vydržet, ale nedokážu si představit, že bych tak živořila celou věčnost - promiň, Edwarde!!! :-)

Brzy naviděnou,
krvesajka Anna.

P.S. Jen upozorňuji, že deník nebudu psát každý den, ale nebojte, žádná důležitá věc vám neunikne. Takže začínáme!

Kdo je kdo... aneb postavy vyskytující se v deníku

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama