Pár slov o krvesajích

2. října 2014 v 20:28 | krvesajka Anna |  Inkoustové kaňky
Už měsíc vedu svůj Deník Krvesaje a tak nastal čas představit můj druh. O své přeměně ještě mluvit nebude, jen všeobecně povím o našich schopnostech, síle a slabostech, nebo o způsobech našeho zabití. Nejsme nesmrtelní, i když si to mnoho z nás domnívá...

Kdo je krvesaj?
Krvesaj je dlouhožijící (ale stále živý) tvor toužící po krvi, z které získává životní sílu pro svou existenci. Není ovšem nemrtvý, jak pravý některé legendy o upírech. Ani nevstáváme z hrobů, i když v minulosti se občas stalo, že lidi novorozeného krvesaje z nevědomosti pohřbili. Po bolestivé proměně totiž upadáme do stavu bezvědomí, a tím, že nám srdce téměř nebije, tak se můžeme zdát jako mrtví. Pobledneme a máme nižší teplotu než je běžná lidská 37´C. Pijeme krev, ale klidně můžeme jíst i lidskou stravou, jen chutná dost hnusně.

Nejsme tedy mrtví, spíš naopak, jsme živější než kdy předtím. Přesto už nejsme lidmi, i když tak vypadáme. Srdce nám bije velmi pomalu, tím pádem nedochází k takovému okysličování těla, proto máme bledší pokožku a dýcháme velmi málo.
A co se týče zubů, tak nám špičáky po přeměně mírně narostou, ale jsou jen výraznější a ostřejší, za to při stresu či vzrušení se nám ještě o kousek povysunou.

Potrava
KREV! To je naše hlavní a nejčastější potrava. Obvykle pijeme lidskou, a čím je mladší, tím je chutnější a plná síly, ale klidně můžeme vysát i jiné nadpřirozené bytosti, ty mají krev mnohem silnější. Jen se nesmí pít krev z jiného Krvesaje, to je prostě zakázáno. Ale v případě nouze můžeme jíst jen lidskou stravu, stačí nám, ale sílu nedodá.
Dnes už své oběti nezabíjíme, tedy většinou, stačí nám jen se napít a nechat jít. Někdy nás sice ovládne touha po lovu a my svou oběť omylem zabijeme, ale snažíme se ovládat a neupozorňovat na sebe. Případně můžeme pít i zvířecí krev, ale ta není tak chutná jako lidská.

Schopnosti
Krvesajové majé velkou sílu, jsou rychlí a mrštní. Dokáže dobře šplhat po stěnách, ale hlavou dolů jako Drákula to vážně nejde. :-) Máme velmi citlivé a zostřené smysly - velmi dobře vidíme i v noci, pokud se soustředíme, tak slyšíme na desítky metrů okolo, čichem zaznamenáme jakýkoliv pach a podle vůně krve můžeme poznat, čí je, pokud jsme se s ním už setkali. Jen hmat a chuť zůstává přibližně stejná jako u lidí, i když se najdou výjimky. Ale hlavně máme intenzivní šestý smysl, díky němuž dokážeme vycítit krvesaje nebo jiné nadpřirozené bytosti v okolí, a snad i nebezpečí.

Krvesaj má velmi rozvinutý imunitní systém, takže se mu zahojí téměř všechna zranění, hlavně pokud jsme nasycení nebo se rychle napijeme krve.
S naší regenerací souvisí i fakt, že nestárneme. Je to nějak spojené s tím, jak nám pomalu bije srdce, prostě se neměníme. Jen vlasy nebo nehty nám rostou, prostě se regenerují.

Máme silnou mysl, takže dokážeme lidi ponoukat a ovlivňovat, třeba i vymazat či pozměnit paměť. Tuto schopnost využívají všichni krvesajové, protože dokáže lidi přimět, aby k nám šli dobrovolně a aby si krmení nepamatovali.

Někteří krvesajové mají ještě mimořádné schopnosti, jako předtuchu či čtení myšlenek, ale to už měli před proměnou, jen o nich nemuseli vědět.
Létat nedokážeme, ale dobře skáčeme. Neměníme podobu a zvířata neovládáme, spíš se nás naopak bojí a straní se nám.

Během dne nespíme, sice můžeme odpočívat a šetřit tak energií, ale klidně můžeme být i bdělí. Ale pokud chceme, můžeme se uložit do "spánku", utlumit životní funkce a pak vypadáme jako mrtvý. Jen je nebezpečí, že se taky už nemusíme probudit.

V rakvích neodpočíváme, ani nepotřebujeme půdu z rodné země, to jsou jen pověry. V zrcadle jsme vidět naprosto normálně a česnek taky nefunguje.

Slabiny
Zabít nás není jednoduché. Tutovkou je vlastně jen slunce, oheň a osikové dřevo.

Denní světlo nám neublíží, ven však můžeme, jen když nesvítí slunce, protože nás dokáže spálit na popel, i když to chvíli trvá, takže máme čas se schovat. Jen hodně staří krvesajové shoří okamžitě. Jsou náchylnější, což je paradox, protože čím je krvesaj starší, tak je silnější a mocnější.

Rozsekat nás můžete čímkoliv, ale pokud není tělo spáleno, tak opět srosteme a zregenerujeme se. Trvá to hodně dlouho a je to velmi bolestivé, ale nakonec jsme opět plní síly. Tedy pokud máme přístup ke krvi, velkému množství krve.

Vážně zranit nás můžou také posvěcené předměty. Ty totiž velmi špatně snášíme, ale sami o sobě nás nezabijí, jen nás hodně oslabí. Dokonce můžeme jít i na posvěcenou půdu, ale rozhodně to nevyhledáváme, protože nás oslabuje a na ní je nám na omdlení.

Stříbro na nás nepůsobí, to si raději nechte jako zbraň na vlkodlaky, těm totiž stříbro skutečně vadí.

Osikové dřevo je tutovka, jakmile nám vnikne do srdce, tak jsme mrtví. Pokud nás trefí třeba do ruky, tak sice neumřeme, ale jsme oslabení oslabeni a zranění se nám hůř hojí. Jakékoliv jiné dřevo nás zraní, ale nijak vážně. Rána se rychle zahojí a jsme opět v pořádku, jen nás to naštve a to pak pro lovce nevypadá příliš dobře.


Život krvesaje není procházkou růžovou zahradou, ale jde si zvyknout a přizpůsobit se, pokud to nedokážete, tak vám nezbude než se shledat se smrtí.
krvesajka Anna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama