1. listopad - svátky mrtvých

2. listopadu 2014 v 15:08 | krvesajka Anna |  Deník
Tak už vím, proč krvesajové mají být během dnů svátků mrtvých (je jedno, jak je nazvete - Samhain Halloween, Dušičky...) 31. října, 1. a 2. listopadu zalezlí doma a hlavně nelovit. Jak již víte, já jsem nikdy na tradice nebyla, a tak jsem se o Halloweenu procházela v ulicích Klatov, jako to dělávám často. Tentokrát jsem ovšem měla divný pocit, ve vzduchu něco bylo a já to nedokázala poznat. Příště budu moudřejší a vážně zůstanu doma.



Včera večer jsem zašla za Ferdinandem ke hřbitovu (spíš pod něj) a chvíli tam s ním poseděla. Ghoulové nejsou příliš hovorní, ne že by byli tak tupý, ale prostě toho moc nenamluví a celkově přemýšlejí dost jednoduše. Jejich život se obvykle scvrkne potravy, tedy hnijícího masa, a o nic jiného se moc nezajímají. Ferdinand je na světě už přes sto let a už si toho zažil dost, takže má právo být maličko mlčenlivý. Tak trochu na mě dává pozor a vždy vím, kde ho hledat, protože své doupě málokdy opouští, a tak tu je pořád pro mě. Můžu se mu vypovídat, on poslouchá a přikyvuje hlavou. Radu sice nedá, ale vyslechne.

Hlavní problém je v tom, že jeho doupě leží poblíž hřbitova (chápu, odtamtud si může kdykoliv přinést nějakou baštu), tedy posvěcené půdy. Nezabije mě to, jestli se ptáte na tohle, jen se cítím slabá a pokud nejsem pořádně nakrmená, tak můžu dostat hlad. A to se mi včera stalo. Potřebovala jsem se napít trochy krve, proto jsem se vydala na hřbitov. (viz. Pár fotek z mé procházky.) Naštěstí jsou Dušičky, a tak na hřbitov proudí zástupy lidí, stačí si jen vybrat.
Jednoho osamoceného človíčka, muže okolo čtyřiceti, jsem zastavila a mírně ho ovlivnila, takže se vůbec nebránil, když jsem se z něho napila. Vzala jsem si jen tři loky životadárné tekutiny a nechala ho jít. Trochu zavrávoral, ale ranky po zubech se mu hned zacelily a další den bude v pohodě.


Už jsem chtěla jít domů, když v tom jsem ucítila ve vzduchu kolem sebe něco divného. Jako by tam někdo byl, ale přitom jsem nikoho neviděla. Mé zostřenější smysly ovšem něco zaznamenaly, a jim rozhodně věřím, protože mi ještě nezklamaly. Říkala jsem si, že se raději stáhnu a půjdu za Ferdinandem, jenže mě něco zarazilo. Spíš mi přišlo jako bych do někoho vrazila, ale to by ten dotyčný musel být neviditelný. Co se to děje? Na duchy nevěřím, ale tohle bylo divné. Nějaký strážce, kterému se nelíbilo, že jsem se nakrmila na hřbitově? Stála jsem tam a v uličce mezi hroby nebyl ani žádný člověk, byla jsem strnulá a rozhlížela se kolem sebe. A pak jsem to v rohu za hroby uviděla. No, nevím jak to popsat. Bílá, z části průsvitná postava, vypadala jako by byla v nějakém dlouhém rouchu, ale nešla po zemi, vznášela se a mířila ke mně. Já se ovšem nemohla stále pohnout. Ano, byla jsem vyděšená!
Donesla se až přede mně a pozorovala mě. Hezky pohled to nebyl. Ta postava neměla kápi, jak jsem si myslela, ale hlavu tvořila holá lebka s prázdnými očními důlky, které se nyní upíraly na mě. Dost nepříjemný pocit. Kývla a já zjistila, proč se nemohu pohnout, kolem mě stálo šest stejných bytostí, jen byly téměř průsvitní, teď když se trochu zviditelnily. Čekala jsem, co bude dál. Ta postava přede mnou ke mně natáhla kostnatou paži a dotkla se mých prstů. "Teď tu vládneme my, noční tvore! Je zakázáno lovit během naší vlády! A ty ses krmila přímo na našem území, to je neslýchané!" znělo mi v hlavě. Nechápala jsem nic, ale věděla jsem, že jsem v průšvihu. Ta postava mi musela číst myšlenky a nahlížet do mé mysli, protože si mě znovu prohlédla. "Jsi mládě, takže to ber jako varování. Odejdi a nech nás v pokoji!"
Už jsem se mohla zase hýbat, tak jsem se nerozmýšlela a rychle jsem zamířila ke zdi hřbitova, přeskočila několik náhrobků a pak i zeď, oddychla jsem až venku. Ještě jsem se otočila, ta bílá postava tam ještě stála a pozorovala mě, pak se rozplynula. Byl to duch? Je možné, aby duchové existovaly? A o co přesně šlo?

No, asi si v týdnu udělám výlet do Prahy do Velkého archivu. Jsem prostě zvědavá, ale už vám mohu říct, že dneska rozhodně zůstanu doma. Ještě pořád mám ten divný pocit, ve vzduchu ještě pořád něco visí. Dneska jsou Dušičky, takže zítra by měl být už klid. Mějte raději na hřbitovech úctu, jen pro jistotu...
krvesajka Anna


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama