16. prosince

16. prosince 2014 v 20:36 | krvesajka Anna |  Deník
Už je to víc jak týden, co jsem zabila toho rádoby lovce. Pořád uvažuji o tom, proč jsem ho vlastně zabila. Narušil moje teritorium? Snažil se odhalit, že jsem krvesaj? Věděla jsem, že je to jen začátečník, ale ten lov na něj mě bavil. Proč si to vyčítám? Vždyť to je krvesajská povaha, my lovíme a lidi jsou naše potrava. Nejspíš je to prostě tím, že jsem krvesajem pouze třináct let, takže mám k lidem ještě hodně blízko. I když moje začátky nebyly zrovna slavné. Užívala jsem si a holdovala krvi, až mě Alexandr musel krotit, abych na sebe tolik neupozorňovala.


Ale raději změním téma, Vánoce se blíží a já uvažuji, jak je budu trávit. V těchto dnech na mě každý rok doléhá osamělost krvesaje. Alexandr zmizel už před devíti lety někde na Slovensku nebo ještě dál a mě nakázal, že se mám zdržovat tady, v Klatovech. Jenže jsem tu sama, tedy pokud nepočítám mého přítele ghoula Ferdinanda, který bydlí u hřbitova. Občas se za ním zastavím, ale příliš si spolu nepopovídáme. On na to moc není, obvykle si vystačí se slovy "bašta", "uleželý masíčko, mňam!" a začne slintat nad hnijící mrtvolou. Přesto není hloupý, jen jednodušší, ale vyslechne, pouze musím ignorovat ten zápach, co se kolem něho šíří.

Odpoledne jsem si psala na Facebooku s mými známými - krvesajem Karlosem a Diegem, kteří žijí v Brně. Musím připustit, že ten internet je v tohle úžasná věc, skvěle můžete zůstat v kontaktu i s někým na opačné straně světa. (Jen můj stvořitel Alexandr ho odmítá používat.)
Karlos je už na tomto světě několik staletí, ale Diegovi je teprve sto let. Já jsem proti nim mládě, ale přesto se s nimi výborně debatuje. Oba žijí mezi lidi a akceptují je, i když rozhodně nikoliv jako sobě rovné. Prostě mají podobný názor jako já, lidé jsou potrava, ale obvykle je nezabíjíme, jen se napít a nechat jít.
Někteří, hlavně hodně staří krvesajové, však měli na lidstvo jiný názor. Říkám měli, protože se kdysi uložili ke "spánku" a zemřeli hlady, protože nikdo nedokáže několik staletí nejíst. V tom je problém s hibernací, pokud se včas nevzbudíte, taky se už nemusíte probudit nikdy. A jaký to vlastně měli ten názor? Lidstvo je jen zvěř chovaná pro potravu a tak se s nimi má zacházet. Naštěstí se tímto pravidlem už hodně dlouho krvesajové neřídí.

Kolem šesté jsem si šla obhlížet obchody, ne že bych nakupovala dárky, ale baví mě chodit mezi těmi vystresovanými lidmi, kteří šílí, protože ještě nemají nakoupené dárky. Srdce jim bije jako splašené a pumpuje krev rychleji. To se mi tak krásně poslouchá. Občas mám chuť si kousnout a napít se, ale musím se ovládat. Nemohu přece utočit na lidi na potkání, tedy ano, ale jen pokud nejsem viděna.
Krvesajové mají zakázáno být poznáni. I když v dnešní době a v civilizovaných zemích nehrozí, že se na vás dav vrhne a začne hon na čarodějnice, při kterém stejně vždycky přišlo k úhoně více nevinných lidí než krvesajů. Občas se sice objeví nějací jedinci, kteří chtějí lovit, ale obvykle se jedná o nezasvěcené začátečníky, jako byl ten na Mikuláše. Jen by mě zajímal důvod, proč začal lovit, obvykle je to ze ztráty rodiny. Ale zjišťovat důvody není mojí prioritou, já chci přežít.
To, že je někdo tak hloupí, že zaútočí na krvesaje nepřipravený, to je jeho věc. Já se snažím jen zůstat naživu, mám přece stejné právo obývat tuto planetu jako lidé, ne? A tím, ukončují své výčitky za zmaření jeho života. Byl hloupý a umřel, hotovo!

Ještě jsem si všimla, že mi nějak narostla návštěvnost, na což nejsem vůbec zvyklá. A oni mě vybraly jako blog dne na titulní stránku. To jsem opravdu nečekala!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama