24. – 27. prosince – Vánoce v horách

28. prosince 2014 v 22:29 | krvesajka Anna |  Deník
Konečně jsem z hor zaběhla do jednoho hotelu a půjčila si notebook. To víte, v horách je špatný signál a na mobilu bych vám své zážitky nepsala. Zažila jsem krásné Vánoce a Sergij je skvělý společník. Nakonec jsem se rozhodla, že se u něho zdržím i přes Silvestr, takže nějaké názory na knihy, seriály a filmy přidám na blog až v novém roce. Pokusím se ještě na Silvestra něco přidat, ale nic neslibuji. Ale raději se pojďme podívat, jaké jsem měla Vánoce v horách.


Za úsvitu na Štědrý den jsem se vrátila do jeskyně, v noci jsem se napila ze srnky a jednoho jelena, takže jsem byla docela nakrmená, i když zvířecí krev se nedá s lidskou srovnávat. Sergij mi nabídl, abych si šla odpočinout dozadu do jeskyně a já přijala. Nechci tu příliš lovit, a tak musím šetřit energií.
Lehla jsem si do kožešin a přemýšlela o velkých Yettiemech. Přežili celá tisíciletí pohrom a katastrof, aby je nakonec vyhubil člověk? Ten si podmaňuje celý svět a vytlačuje zvířata z jejich prostředí, až je úplně vyhubí. Nakonec si několik jedinců strčí do klece v zoo. Čeká snad tento osud na Sergije? Budou se na něho chodit dívat a on bude zavřený v kleci. Přežil by to vůbec? O tom silně pochybuju. On potřebuje svobodu, přírodu a hory.

Odpoledne jsem se probudila, ale raději se držela v zadní části jeskyně, protože venku prosvítalo slunce. Navíc není sníh, a tak mi to vánočně moc nepřipadá. Sergij zrovna pobíhal kolem ohniště a občas vycupital ven. Raději jsem ho nerušila a byla jsem zvědavá, co to vyvádí.

Až po setmění jsem vyšla ven a spatřila, co Sergij odpoledne dělal. Ozdobil stromy kolem jeskyně různými plody a jiným jídlem, vše bylo připravené pro zvěř lesa, která se už začínala sbíhat. Takhle on slaví Vánoce a já si připadala jako v pohádce, jen by ještě mohl napadnout nějaký sníh, pak by to bylo dokonalé. Jestli tohle není kouzlo Vánoc, tak už nevím, co by to mohlo být. Sergij mi tak trochu připomíná Krakonoše, jen je na Šumavě, ale o zvěř se tady rád stará. Je hodný, ale lidé by to nepochopili. Pro ně je obluda, ale já tohoto Yettiema obdivuji.

Ke štědrovečerní večeři si upekl nějaké ryby, neptejte se mi jaké, já se v tom nevyznám. :-) Sice mi nabízel, ale já odmítla. Všechno kromě krve nám krvesajům chutná odporně, takže raději zůstanu u čerstvé krve.
Pak jsme si trochu povídali. Řekl mi, že mu někoho připomínám, ale neví koho. S krvesaji se setkal naposledy před pěti sty lety, když byl ještě malý Yettiem. Bohužel to nebylo zrovna příjemné setkání, protože Dragon, tehdejší vládce krvesajů mu zavraždil matku. Z nějakého důvodu malého Sergiho nechal žít. Prý jednou dodá sílu jeho královně a ona bude moci povstat. Sergij pak utekl pomocí příbuzných až do Alp, ale později se usídlil na Šumavě. Tady žije už několik desetiletí a je tu spokojený.

Další dny jsem mu zase já vyprávěla o svém životě a celkem jsme si to užívali. Dokonce začal padat sníh, takže hory jsou konečně trochu bílé. Jen 27. prosince jsme měli menší patálii, ale vyřešila jsem to. Sergij seběhl dolů k potoku pro vodu a viděli ho dva lidi. Začali křičet: "Yetti! Příšera! Zachraň se, kdo může!" Chudák Sergij, hrozně se lekl a nevěděl, co má dělat. Naštěstí bylo zataženo, a tak jsem vyběhla z jeskyně a ty dva křičící idioty jsem chytila. Mohla jsem je zabít, ale s tím by byly jen další problémy. Třeba, kam dát mrtvolu. V Klatovech ji dotáhnu ke hřbitovu a dám ji Ferdinandovi, což je ghoul, a ten si na ní pochutná. A tak jsem jim pozměnila paměť, takže si nic nepamatují, a nechala je zase jít. Ještě jsem jim poradila cestu, protože to byli turisti, co se ztratili. Prostě idioti! :-)

Sergij viděl mé počínání a divil se, že umím ovlivňovat lidskou mysl tak snadno. Já nechápala, protože tuhle schopnost mají přece všichni krvesajové. Z něho ale vypadlo, že je to obvykle dost vyčerpává a trvá jim dlouho, než to začnou ovládat. Já jsem na to příliš mladá a mělo by mi to dělat problémy. Jenže mě to šlo vždycky dobře, hned od přeměny. Takhle snadno ovládat mysl prý dokázal jedině Dragon, což je divné. Co se to k čertu děje?

No nic, budu končit a zase se vrátím do hor k Sergimu. Uvidím, zda něco napíši nebo se tady setkáme až v novém roce.
krvesajka Anna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama