Krvesajové v metru či autobusech...

29. ledna 2015 v 19:40 | krvesajka Anna |  Inkoustové kaňky
Čerstvá krev!!! Zavřela jsem oči a snažila se ovládnout, kolem je ještě několik lidí jedoucí večerním autobusem. Do konečné zbývají už jen tři zastávky, ale pochybuji, že vystoupí všichni lidi najednou. Vzadu spí opilý mladík a ani neví, že se o sedadlo řízl do dlaně. Já to bohužel vycítím a nedokážu čerstvé krvi odolat, vždyť jsem krvesaj, tvor toužící po krvi.


Co mám dělat? Je sice pozdě večer, někdo by řekl noc, ale nemůžu se před svědky vrhnout na nebohého spáče. Jaké možnosti tedy mám? Buď vystoupit a nechat ho být, jenže už jsem dostala žízeň, takže stejně budu muset jít na lov, nebo ho vytáhnu z městského autobusu a nakrmím se z něho venku. Tady uvnitř se z něho napiju dost těžko.
Chvíli jsem přemýšlela a zatím na další zastávce vystoupil jeden pán. Já dál seděla strnule v sedadle a rozhodovala se. Ta krev tak krásně voní. Sice je z ní cítit alkohol, ale mladík je mladý a krev bude určitě velmi chutná. Musím tu krev alespoň ochutnat!


Přisedla jsem se k mladíkovi a šťouchla do něho, ten však jen zachrápal a stále spal. Podívala jsem se na jeho ránu, která se už trochu zacelila, ale ještě jedna kapička krve na ní zbyla. Rozhlédla jsem se a přikrčená za sedadlem jsem spáči olízla ranku.
Bože! Ta krev chutná nádherně, chci jí všechnu. Málem jsem se neovládla a skočila na mladíka, ale zvládla jsem to. Další zastávka se blížila a já se už nerozpakovala. Popadla jsem opilého spáče a odtáhla ke dveřím. Jeden chlap se na mě podíval a možná mi chtěl nabídnout pomoct, přece jen jsem velmi drobná dívka ve věku dvaceti let, ale nic neřekl a raději sklopil oči. Dveře autobusu se otevřely a já s mladíkem jsem vystoupila.

Posadila jsem ho na lavičku v nedalekém parku a rozhlížela se kolem. Bylo před půlnocí, takže lidé kolem už příliš nechodili, ale co kdyby. Nikdo nešel a já už měla hrozný hlad. Povysunuly se mi špičáky a já se mladíkovi zakousla do krku. Krev mi vytryskla do úst a já jí hltala. Spáč zavzdychal, ale spal dál.
Jeho krev voněla svěže, takže se alkoholu příliš často neoddává. Nejspíš byl jen smutný a potřeboval to zapít.
Přestala jsem sát jeho krev, ranky se už zatáhly a krev mu netekla. Olízla jsem si několik kapek, které mi ulpěly na rtech, a naposledy se podívala na mladíka, kterého jsem nechala za sebou sedět na lavičce, kde se probudí ráno nebo dopoledne a nebude si pamatovat vůbec nic.
.....

Toto se mi přihodilo asi před deseti lety, když jsem byla krvesajem jen několik let a zajela jsem si do Prahy, abych si trochu užila velkoměstský život. Bylo léto, takže v ulicích byla spousta mladých lidí a já si mohla vybírat, na kom se nakrmím.

Lidi, rozhlížejte se kolem sebe, je možné, že nás uvidíte sedět v metru nebo autobusu. Pochopte, krvesajové existují a přes den nespí v rakvích. Proto je pro nás ideální především metro, kde se bez rizika můžeme projíždět sem a tam. Musíme dávat pozor na slunce, aby nás nesežehlo, takže metro dost z nás prostě miluje.

Co by dělal Krvesaj v městské hromadné dopravě?
Projížděl by se, a co je na tom divného? Jsme nesmrtelní tvorové, a tak z nudy nasedáváme do autobusů, tramvají a metra. Často se stává, že krvesaj na tom začne být závislí a jezdí den co den od soumraku do úsvitu, v metru i během dne. Takoví jedinci musí být už zvyklí na lidi a nevadí jim mít kolem sebe tlukoucí srdce a proudící krev v žilách. To hodně mladí krvesajové (tak do roka jejich nové existence) nezvládnou a mají zakázáno jezdit v MHD.

Jak nás lidé mohou poznat?
Pokud uvidíte někde v tramvaji či metru osobu s termoskou, z které usrkává červený "čaj" a obvykle u toho mlaská, tak se mu raději vyhněte. Pravděpodobně se jedná o krvesaje, který se posilňuje, aby nezaútočil na lidi kolem a mohl se projet další jízdou. Tento krvesaj je nejspíš už závislí na MHD a potřebuje svou jízdu v městských hromadných prostředcích každý den.

Jenže lidé by nás neviděli, ani kdybychom jim zaklepali na rameno a řekli: "Dobrý den, já jsem Krvesaj a chci pojíst na vaší krvi."
V tomhle ohledu nám člověk skvěle hraje do karet, protože neuvěří ani tomu, co spatří na vlastní oči. Pokud spatří něco neobvyklého, tak se zarazí a snaží se to racionálně objasnit, když to nedokáže, tak prostě popře, že by se to kdy stalo.

Jenže je tu i jedna lidská vada, a to, že tvor hysterický. Je schopen kvůli hlouposti rozpoutat peklo jménem hon na čarodějnice, v našem případě na krvesaje. Proto se raději žijeme nepoznaní. Pro potravu lidi nemusíme zabíjet, ale jen se nakrmit a své oběti vymazat paměť, takže o ničem neví.

Krvesajové tedy jezdí v MHD a velmi rádi, někdy až to není zdravé. Já jsem tomuto "sportu" nikdy nepropadla. Asi to bude tím, že jako krvesaj žiju především v Klatovech a tady máme jen autobusy, kterými stejně jezdí převážně jen důchodci a ti mi nechutnají, mám raději mladou krev.
krvesajka Anna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Storycollector Storycollector | Web | 29. ledna 2015 v 20:07 | Reagovat

Já zatím věděla jen o duších, kteří mají i vlastní noční duší linku a chechtají se, jak si jezdí vesele mhd bez toho, že by museli platit jízdenky.
Ovšem je fakt, že kde se najde jedna nadpřirozená grupa, tam člověk dlouho nečeká na nějakou další. :-P
Tak fajn, tak se třeba někdy potkáme na céčku. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama