17. – 21. března – sex a Kleventin

3. dubna 2015 v 20:40 | krvesajka Anna |  Deník
Delší dobu jsem se neozvala, protože jsem měla jiné starosti a doufám, že už budu mít zase klid. Jak ironické, že? Celou dobu si tady na blogu stěžuji, že je tady nuda a teď netoužím po ničem jiném. Ach jo, kde že ty loňské sněhy jsou...

17. března
Včera jsem zabila sukubu a vysála ji krev, od té doby mám hroznou chuť si to s někým rozdat. Po setmění jsem vyrazila do ulic Klatov a našla si tam jednoho mladíka, který se kousek od náměstí opilecky potácel. Nevypadal zase tak špatně, jen byl hodně mladý, asi kolem sedmnácti. By mne zajímalo, kde mu nalili? Usmála jsem se na něho a on se zatvářil tak roztomile přiblble, že jsem neodolala a odtáhla ho do parčíku u muzea. Byl tak opilí, že se vůbec nebránil, ani když jsem mu stahovala kalhoty a osedlala si ho. Detaily si raději ponechám pro sebe, přece jen je tenhle blog přístupný i dětem. :-)

Užila jsem si obstojně, kupodivu byl schopen si to také užít, ale nenapila jsem se z něho. Jsem ještě plná z té sukuby. Problém je, že když jsem s tím klukem skončila, tak jsem dostala snad ještě větší chuť na sex než předtím, jako bych se ho nemohla nabažit. Chlapce jsem nechala vyspávat v parku, jen jsem mu pomohla nasadit kalhoty, aby nad ránem někoho nevyděsil.

18. března
Celý den jsem myslela na sex a byla dokonce nezdvořilá na paní Horáčkovou, kterou jsem potkala na chodbě. Potřebuju pořádnou dávku sexu, ale nemůžu riskovat, že bych se neovládla a třeba zabila nějakého náhodného člověka. A tak jsem večer nasedla na vlak a odjela do Plzně, tam jsem se ubytovala v jednom levném hotelu a na noc si objednala společnost. Naštěstí existují i mužští "prostitutky" a já měla hned tři chlapy najednou. Co jsem s nimi dělala, si raději opět nechám pro sebe, hlavní je, že se ničemu nedivili, protože za to dostali dobře zaplaceno. Ale nenakrmila jsem se z nich.

20. března
Dva dny jsem doslova prosouložila. Chlapy se u mě na pokoji střídali a já se konečně zbavila toho sexuálního napětí. V hotelu se ani tomu všemu moc nedivili, jak je vidět, v tomhle zaplivaném hotelu jsou zvyklí na ledacos.
Večer jsem vyrazila do ulic Plzně a jen se procházela. Plzeň je o dost větší město než Klatovy, takže tu žije mnoho bytostí, a to nemám na mysli pouze krvesaje. Cítila jsem tady i pár vlkodlaků nebo třeba víly a také jeden inkubus, který mě pozoroval. Napadlo mě, zda neznal Petru, ale asi ne, jen mě sledoval a asi se mě snažil svést, ale na tohle jsem vážně chuť neměla. Inkubus, stejně sukuba, vysávají ze svých sexuálních partnerů životní energii a to je pro krvesaje nepříjemné, proto se to prostě nedoporučuje. Šla sem dál a cítila kolem sebe spoustu lidí, všem proudila krev, slyšela jsem, jak jim bije srdce a dostala hlad, ale ovládla jsem se. Krvesajové musí dodržovat pravidla a nemohou v cizích městech bezstarostně napadat nevinné obyvatele.

Po deváté večer jsem se vrátila do hotelu a chtěla si odpočinout. Je pátek večer a já se chtěla ráno ještě za tmy vrátit do Klatov. Na recepci mi ovšem řekli, že mi tu někdo hledat a jelikož jsem byla pryč, tak že se ten muž prý ještě vrátí. Toto zjištění mi na klidu nepřidalo a já uvažovala, že asi odjedu ještě teď večer. Šla jsem do pokoje a zabalila si věci, zrovna když jsem chtěla sáhnout po klice, tak jsem se zarazila uprostřed pohybu. Za nimi stál hodně starý krvesaj, cítila jsem jeho moc a sílu. Celá jsem se napjala a podívala se k oknu, byla jsem v prvním patře, takže by to šlo. Ozvala se zaklepání a jen jsem zavrtěla hlavou, to by nevyšlo, takhle starý upír určitě nechodí sám.
Otevřela jsem dveře a za nimi stál vysoký muž v dobře padnoucím obleku, který musel stát hodně peněz. Věk asi kolem čtyřiceti, aristokratický vzhled doplněn orlím nosem a bradkou. Charisma z něho vyzařovalo a já na něho zůstala koukat. Čekala jsem, co bude dál, protože jsem tušila, že jsem v průšvihu, i když jsem si svého pochybení nebyla vědoma.
Muž si mě prohlédl od hlavy k patě a pak se mi zadíval do očí. "Vypadáš vážně jako ona," zamumlal sotva slyšitelně a mě napadlo, že jsem se musela přeslechnout, protože to nedávalo smysl. Vstoupil do pokoje, já před ním couvala a on nohou zabouchl dveře. Nevím proč, ale měla jsem z něho nahnáno, přestože se netvářil nijak výhružně. Naopak se pousmál.
"Anna?" zeptal se a já jen kývla. Ale on odpověď stejně znal. "Jak to, že ses ještě neohlásila?" ptal se dál a jeho hlas zněl najednou dost hrubě. Tušila jsem, že tento krvesaj určitě pracuje pro vládce Plzně a každý krvesaj, který třeba jen prochází, se musí hlásit. Jak jsem mohla na toto pravidlo hierarchie zapomenout?
"No, já na to zapomněla," vykoktala jsem a v mysli si říkala, co mi asi čeká. Ale vždyť jsem se jen neohlásila, ani jsem tady nelovila.
"Cože?" zařval, až jsem nadskočila, jak jsem se lekla a on mě chytil pod krkem. Ani jsem se nesnažila vysmeknout, protože jsem věděla, že to nemá smysl. On je sakramensky starý krvesaj, takže je silnější. Raději jsem se podvolila a očekávala trest. On to asi vycítil, protože se zarazil a se zájmem si mě prohlížel. Přičichl ke mně a udiveně se odtáhl.
"Ty ses několik dní nekrmila?!" zeptal se, ale spíše než otázka to bylo konstatování. Já jen zavrtěla hlavou, že ne. On mě pustil, ale hned se zarazil. "Přesto z tebe cítím sílu. U takhle mladého krvesaje to je nemožné. Musíš se přece krmit alespoň obden, jinak zeslábneš," řekl se zaujetím a opět byl ve střehu.
"Nemusím, stačí, když ve dne odpočívám, tak ušetřím energii a mohu se klidně krmit jen dvakrát týdně."
"Ale co ta síla, kterou z tebe cítím? Je tak..."
"Sexuální?" přerušila jsem ho a kývla. "Jo, jsem z Klatov, kde je moje teritorium a v pondělí se mi tam objevila sukuba. Vysála jsem jí," přiznala jsem pravdu a tušila, že horší už to být nemůže.
"Co? Jak? Mladý krvesaj a zabije sukubu? To se nestává moc často. Ano, Klatovy jsou malé město, ale divím se, že tam není více démonů," řekl a ještě se větším zájmem si mne prohlédl. Koukala jsem na něho a připadal mi velmi přitažlivý, ani nevím jak, prostě jsem po něm zatoužila. Zachvěla jsem se při tom pocitu a on si toho všiml.
Políbil mě, ale to už jsme se svlékali. Tady nešlo o nic jiného, než o sex. Asi za to mohla ta sukubí krev. Nevím, ale bylo to úžasné. Oba jsme cítili sílu toho druhého, ale ani jeden jsme se z toho druhého nenapili. Nemá se to, protože pak mezi krvesaji vzniká tzv. "krevní poutu", jsou spojeni a vycítí toho druhého, ať je kdekoliv.

K ránu jsme leželi na zbytkách postele, protože se rozpadla pod silou našich přírazů. Asi jsme byli hodně aktivní a ten hoteloví nábytek nic nevydrží.
"A kdo vlastně jsi?" zeptala jsem se a prolomila nastalé ticho. Vlastně mi to bylo trapné, protože jsem se právě vyspala s někým, o kom nevím, kdo je.
On se na mě podíval a v očích měl překvapení i pobavení. "Ty to nevíš?"
"Ne," zazněla má odpověď a on povytáhl obě obočí.
"Vždyť jsi přede mnou couvala a měla strach. Myslel jsem, že to víš."
"Cítila jsem autoritu a hodně starého krvesaje, tak jsem věděla, že bych neměla šanci. Nejspíš pracuješ pro vládce Plzně. Podle stáří budeš mít hodně vysoké postavení, jinak bys také nechtěl, abych se ti hlásila," řekla jsem svou dedukci, která se však ukázala, jako mylná.
On se jen smál a smál. Při tom koulel očima a kroutil hlavou. "Ano, Plzeň má vládce, ale já pro něho rozhodně nepracuji."
"Tak kdo jsi?"
"Jsem Kleventin, vládce Plzně," řekl a já na něho vytřeštila oči.
"Promiň," vysoukala jsem ze sebe.
"Za co se omlouváš? Ten sex byl úžasný," podivil se krvesajský vládce a začal se oblékat.
"Za ten se rozhodně neomlouvám, ale za to, že nevím, kdo jsi. Z Klatov moc často paty nevytáhnu," vysvětlila jsem mu a cítila se divně. On se jen zasmál, dooblékl se a odešel.

Bylo kolem páté ráno, tak jsem si vzala věci a šla na recepci nějak usmlouvat ten zdevastovaný pokoj, ale tam mi sdělili, že je všechno zaplaceno. Nasedla jsem na vlak a odjela do Klatov. Až tam mi napadlo, odkdy vládci chodí kontrolovat procházející krvesaje? Co bylo na našem setkání špatně?

Když jsem dorazila domů, už svítalo, ale paní Horáčková nezklamala a už na mě čekala. Nějaký kurýr prý před okamžikem zazvonil a nechal u ní kytici rudých růží se vzkazem:
"Nemohu zapomenout.
K."
Poděkovala jsem jí a šla odpočívat. Co ten Kleventin chce? A proč se soustředil na mou osobu? Proč z toho mám divný pocit?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama