18. dubna – archiv podruhé

22. dubna 2015 v 18:44 | krvesajka Anna |  Deník
Opět jsem dlouho nic nezapsala do svého deníku, takže to musím honem napravit. Přiznám se, že mám starosti. Kolem mne se dějí věci, kterým nerozumím. Chybí mi informace a jediná osoba, která by mi mohla něco objasnit je bůhvíkde. Alexandr mi hrozně chybí, v poslední době na něho často vzpomínám, jenže je pryč. Teoreticky by mezi námi mohlo existovat určité pouto, protože mě přeměnil v krvesaje, ale zavolat mu nemohu. Kdybych alespoň věděla, kde je, jenže ten se už celé roky neozval.


Kleventin mi samozřejmě píše několikrát denně, ale já se rozhodla ho ignorovat. Jistě, mohl by mi ledacos vysvětlit, ale on jen lže. Poté co jsem se napila jeho krve, tak jsem se málem přestala ovládat, naštěstí mi pomohl můj přítel Sergij (Yettiem), tím, že mi dal napít své krve. Od té doby jsem v pohodě, dokonce piju lidskou krev méně často, jen jednou týdně, ale přitom jsem pořád silná. Jenže se mi ve snech objevují vzpomínky Kleventina a to mě hodně znepokojuje. Jen hodně prastaří krvesajové dokáží z krve získat vzpomínky "oběti", takže já bych to neměla dokázat a přesto se to stalo. Jde jen o pár útržků, alespoň jsem zjistila, že mě Kleventin využíval, ale nevím co má v plánu. To jak, jsem měla nutkání ho vidět, bylo způsobeno tím, že mi při našem prvním setkání dal do úst několik kapek své krve. A já si myslela, že jsem zamilovaná. Ha! Chtěl mě k sobě přivábit, ale proč?!

Vím, že potřebuji informace, a proto jsem začátkem dubna zavolala do Velkého archívu. Kupodivu mne přijali vcelku rychle, a tak jsem 18. dubna odjela večer do Prahy. Ve Velkém archívu jsem byla už 1. prosince, když jsem chtěla informace o svátku mrtvých, takže jsem už věděla, kde to přesně je.
Ve vrátnici seděl ten samý usměvavý dědula, který jen pokýval a pustil mne dál do haly. U stěn stály dva krvesajové a měřili si mne pohledem, ale tentokrát zůstali stát na místě, ani se nehnuli.
Během chvilky do haly přišel strážce archivu a pokynul mi, abych ho následovala. Přiznám se, že se mi ten chlap vůbec nelíbí. Vypadá jako snob, který si myslí, že on je nejchytřejší na světě, a to jen proto, že umí číst myšlenky.
Výtahem jsme se přesunuli do sklepa, které je ovšem vybaveno nejmodernější technologiemi, aby se spisům, pergamenům a jiným písemnostem nic nestalo. Dovedl mě k jedné prosklené buňce a otevřel mocí otisku dlaně.
"Tak vy se chcete dozvědět o problému pití krvesajské krve," poznamenal správce. Okamžik přemýšlel, a pak sáhl po jednom obsáhlém svazku. Ten položil na stůl a chvíli v něm listoval. "A tady to máme. Jedině Dragon, náš velký vládce, pil krev jiným krvesajům. Jinak to však pro ostatní bylo zakázáno pod hrozbou smrti."
Snažila jsem se nemyslet na Kleventina a jeho krev, ale správce to podle jeho výrazu zjistil. Tvářil se zamyšleně, ale nic neřekl.
"Proč to bylo zakázané?" zeptala jsem se potichu.
"Je to velmi nebezpečné a hrozí šílenství..." odmlčel se, viděl můj udivený výraz a tak pokračoval. "Jde o to, že tělo krvesaje nedokáže snést krvesajskou krev. Uvědomuji si, že to zní velmi zvláštně, ale jde o to, že lidská krev je velmi dobře okysličená, a tak ji naše tělo potřebuje. Oproti tomu krev krvesaje je hodně málo okysličená, jelikož jsme téměř mrtví a srdce nám bije velice pomalu. Z tohoto důvodu, pak dochází k částečnému zakrnění mozku a krvesaj se stane nezvladatelným zvířetem toužící jen po krve všech." Celou dobu mne sledoval a já byla hodně zmatená.
Kleventin ze mě chce mít šílence? Ale pak mne něco napadlo. "Dá se tohle šílenství nějak zvrátit?"
"Nikoliv. Jakmile někdo tímto způsobem zešílel, byl okamžitě popraven. O vyléčení se nikde nepíše."
Jen jsem pokývala hlavou a věděla, že musím pryč. Rozloučila jsem se a odešla, jen správce na mě příliš zíral. Něco ví a zatajil to. Tady informace nedostanu, ale za Kleventinem nejdu, tak blbá ještě nejsem. Budu si muset poradit sama, anebo se to všechno pokusím ignorovat.

Vrátila jsem se do Klatov a nad ránem se stavila u Ferdinanda. Poslední dobou ho zanedbávám a vůbec za ním nechodím. Zrovna něco baštil, raději jsem nezjišťovala, co to je. Jen pokýval hlavou a baštil dál. Jo, tohle je vážně hodně ukecaný kámoš ghoul. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama