24. září – románek s vlkodlakem

1. října 2015 v 19:29 | krvesajka Anna |  Deník
20. září
Alexandr musel někam odjet, a tak jsem se rozhodla, že taky vypadnu. A kam jinam bych měla jet, než na Šumavu za Sergijem. Tam jsem se vždycky cítila v pohodě, protože Yettiem Sergij je kliďas, se kterým se výborně povídá.
Když jsem dopoledne dorazila až k jeskyni, na okamžik jsem strnula, protože uvnitř byly dva životy. Krvesajové to prostě cítí. Nejdřív jsem myslela, že je to vlkodlak Janek, jenže ten druhý život byl příliš malý.
Opatrně jsem nakoukla a vyprskla smíchy. U ohniště seděl Sergij a na klíně mu v chlupech spala bílo-mourovatá kočka.
"Co to je?" zeptala jsem se s úsměvem a vešla dovnitř.
"To jsi v životě neviděla kočku?" řekl Yettiem a v porovnání s jeho dvou a půl metrovou postavou působila kočka dost titěrně.

Nějací lidé ho nedaleko vyhodili, kocourek Macík (tak mu skutečně začal říkat) si našel cestu až k jeskyni, a tak se ho Sergij ujal. Já se raději na nic jiného nevyptávala a sama mu pověděla, co se dělo u mě. Také jsem mu poděkovala za jeho krev, kterou mi Janek přinesl, takže jsem mohla svou přeměnu zvládnout lépe.

V noci už je dost chladno, a tak Sergij ležel u ohniště se svým malým kocourkem Macíkem, kterého zahříval. Chápu, že Sergi má rád zvířata a přírodu, ale takhle si nakvartýrovat kočku domů, mi přijde trochu ujetý.
Já s chladem problém nemám, takže jsem se šla na chvíli projít. Všude byla tma, jen v dálce občas nějaké světýlko, a já si uvědomila, že život tady na horách by vůbec nemusel být špatný.

21. září
K ránu jsem zašla navštívit vlkodlaka Janka, který měl trochu vytopený domek. Nebylo tam vedro, ale ani zima, prostě příjemně. Chvíli jsme si povídali a taky četli, protože Janek má u sebe několik knih. Za dlouhých zimních večerů se to prý hodí.
Pak mi spadla kniha z křesla a oba jsme se pro ni natáhli současně. Hlavami jsme do sebe narazili a zasmáli se tomu, jenže v tom jsme si pohlédli do očí. Nevím, co se stalo, ale najednou jsme se líbali.
To už jsme byli na posteli. Svlékali jsme se rychle, až jsme byli nazí. Hormony se už naprosto splašily a my jsme se oddali vášni. Já se mu během výkřiku rozkoše zakousla do krku, ale vše jsem měla pod kontrolou. Krvesajové během sexu prostě potřebují malou svačinku. On se tomu ani nedivil a sám mě ničil svými přírazy. Naše spojení bylo rychlé a živočišné. Nakonec jsme zůstali ležet a přemýšleli, co se to vlastně mezi námi stalo. Krvesajové obvykle neudržují s vlkodlaky příliš blízké vztahy.
Jen co jsem ho vzala za ruku, tak opět vzplála pochodeň hříchu a následovalo další pomilování. Janek byl už velmi vyčerpán, ale já byla k neutahání, ale nakonec jsem se nad ním slitovala.

Janek usnul a já se raději rychle oblékla a upalovala zpátky do jeskyně. Po cestě jsem přemýšlela, co že se to vlastně přihodilo. Naprostý úlet. Sergij hned poznal, že celá zářím, takže nemělo smysl zapírat, proto jsem mu řekla pravdu. Ano, spala jsem s vlkodlakem.
Sergij byl dost překvapený, nikdy si nevšiml, že by to mezi námi jiskřilo. Já vlastně taky ne, až včera to prostě přišlo samo. O lásce bych nemluvila, spíš v tom byly pudy a možná i trochu víc, ale to přece nebudu Yettiemovi vykládat, ne?

Večer jsem šla za Jankem si trochu promluvit, ale dopadlo to stejně jako ráno, skončili jsme v posteli. Vím, že to zní šíleně a ono to hodně divné je, ale já nemohla odolat. Navíc jeho krev chutnala tak divoce, a to mě dráždilo k nepříčetnosti. Musela jsem dávat pozor, abych mu neublížila.

Pár dní jsem byla spíše u Janka než Sergije, ale ten si nestěžuje. Doufám, že nevadí, pokud si detaily ponechám pro sebe. Nechci psát erotickou romanci, ale deník. Takže si to raději domyslete. :-)

24. září
Blíží se úplněk a já bych chtěla zase odjet, a tak jsem to dneska s Jankem ukončila, nebo jsme se spíše tak nějak dohodli. Bude to lepší pro všechny, prostě jen chvilkové vzplanutí, nic víc. Taky to nebude nic komplikovat. Vážně netuším, co mě to napadlo. Nikdy jsem neslyšela o tom, že by nějaký krvesaj spal s vlkodlakem. Ne, že by to bylo zakázané, ale prostě se to nedělá.

Než se vydám zpět do Klatov, tak se potřebuji víc nakrmit. Večer jsem se tedy vydala na lov, běžela jsem mezi stromy a cítila svoji kořist. Srnka utíkala, ale já ji dostihla. Byla vyděšená a já se jí zakousla do krku. Nechtěla jsem zabíjet, ale jen se napít a uhasit žízeň. Srnka odběhla pryč.
Znovu jsem se soustředila na životy okolo sebe a vyrazila. Běžela jsem se zavřenýma očima, ale přitom šla na jistotu. Oddala jsem se loveckému instinktu a objevila nějakého bloudícího turistu. Zakousla se mu do krku a pila jeho krev. Lovec ve mně chtěl pokračovat, ale já přestala a trochu si pohrála s lidskou myslí. Snad nebude chudák ještě více zmatený.

Nad ránem jsem se vrátila do jeskyně, rozloučila se s Macíkem i Sergijem a vydala se na cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama