Mezi životem a smrtí…

8. ledna 2016 v 5:53 | krvesajka Anna |  Deník
Dva měsíce jsem nic nezapsala do svého krvesajského deníku, ale tentokrát to nebylo kvůli tomu, že bych se flákala, jak tomu bylo v minulosti. Tentokrát mám omluvu - zemřela jsem! Tedy ne tak docela, ale ocitla jsem se mezi životem a smrtí…


31. října jsem večer kolem desáté vyrazila na hřbitov, byl Halloween a duchové mě pozvali na hřbitov. Něco po mě chtěli, to jsem ještě netušila, že to bude můj poslední den v životě, který jsem předtím vedla.

Mezi hroby svítily svíčky a já se rozhlížela po hřbitově. Pak jsem ho uviděla. Strážce vypadal pořád stejně. Bílá, z části průsvitná postava v nějakém dlouhém rouchu, která se vznášela se a mířila mým směrem. Hlavu tvořila holá lebka s prázdnými očními důlky, která se nyní dívala na mě. Vážně nepříjemný pocit. Byla jsem zvědavá, co chce, že se mnou potřeboval mluvit, ale nyní se k hovoru moc neměl. Nespouštěla jsem ho z očí a čekala.

"Děkuji, že jsi přišla," zazněl mi jeho podivný hlas v hlavě. Stále si mě prohlížel, jako by mě zkoumal. "Takže je to pravda, ty už nejsi tak docela krvesaj. Pila si krev svého druhu a prošla změnou." Odmlčel se a já nevěděla, o co mu jde. "My duchové nemáme noční tvory v oblibě, ale Dragon se nesmí vrátit!"
"Já to taky nechci! Mám být údajně jeho královna, ale o to nestojím. Navíc, aby se osvobodil ze svého vězení, tak se má moje krev vsáknout do pečetě, což nezní zrovna optimisticky," vychrlila jsem na něj rychle.
Strážce se udiveně podíval. "Ale prošla jsi přeměnou."
"No a co? Za to může ten šílený vlezdoprdelka Kleventin. To on do mě lil krvesajskou krev, aby všechno šlo podle plánu. Ale já to nechci!" vykřikla jsem na ducha.
Jako by se zamyslel. "Ovšem už nejsi krvesaj a jedině tvá krev může darovat Dragonovi svobodu. Představuješ ohrožení pro všechny."
Protočila jsem oči. "To mě chcete zabít, nebo co? Vím, že jsem riziko, ale nic s tím neudělám!"
"To nejspíše ne, nebo si alespoň nejsem vědom toho, že by kromě tvé smrti něco mohlo tvou situaci změnit. Ale cítím, že máš hlavě spoustu otázek. A s tím bych ti mohl pomoci."
Civěla jsem na tu průsvitnou bytost. Jasně, že mám otázky, protože mi nikdo nechce nic říct. Do Velkého archivu se už nedostanu, za Kleventinem nejdu a Alexandr mi taky nechce nic prozradit.


Zatím jsem se dozvěděla, že Dragon kdysi býval vládce krvesajů, než byl uvězněn. On je totiž kříženec (krvavý bůh Lamar pokousal dračí saň, která zemřela, ale její "mládě" prošlo přeměnou v Dragona). Jeho královna Adelaida, byla krvesaj, ale snažila se projít přeměnou, jenže to nezvládla a zešílela. Pak byla zabita. A jediná možnost, jak osvobodit Dragona, je prolít krev královny na pečeť. A jelikož jsem poslední žijící příbuzná Adelaidy, navíc vypadám téměř jako ona, tak mám být ta královna já. Takže jasně, že chci odpovědi.
"Jak?" zeptala jsem se.
"Projdeš bránou smrti a ocitneš se v minulosti, kdy královna zešílela. Setkáš se s Dragonem a můžeš se dozvědět, co potřebuješ vědět," pronesl Strážce.
Vytřeštila jsem oči. "Já budu cestovat v čase?" zeptala jsem se trochu skepticky.
"Nikoliv. Ocitneš se sice v minulé době, ale tvé tělo bude stále tady. Uvidíš, co se tehdy stalo, ale na události nebudeš mít žádný vliv," vysvětlil mi duch pomalu. "Téměř zemřeš, ale dokážeš se uzdravit."
"Tak moment, mě nic neublíží. Jsem nějaký super-krvesaj, nebo co a téměř nezranitelná." Nechápala jsem to.
Usmál se, nebo jsem se alespoň domnívala, že je to úsměv. Na lebce jsou emoce hrozně špatně vidět. "Sama jsi řekla, že jsi téměř nezranitelná. Můžeš shořet," zaznělo mi v hlavě a já začala couvat. Jenže najednou okolo stálo snad dvacet duchů, chytili mě a odvlekli k vykopané jámě.
"Ne! Já to nechci!" vykřikla jsem a v očích měla slzy.
Shodili mě a Strážce hodil dolů pochodeň. Něco s ní bylo v nepořádku, protože jsem okamžitě vzplanula. Bylo to hrozné! Hořela jsem a cítila, jak se maso škvaří. A pak už nebylo nic, jen tma…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama