1. dubna

2. dubna 2016 v 18:17 | krvesajka Anna |  Deník
Už jste možná doufali, že je po mě, ale já jen potřebovala být sama a vůbec na nic nereagovala. Sice jsem sem přihodila asi dva názory na filmy, ale víc jsem nebyla schopná. Ta má další smrt, kterou jsem prošla, mě nějak poznamenala a já potřebovala čas na léčbu. Ale už teď můžu říct, že je všechno v řiti…

Krvavá lázeň a procitnutí
Začátek ledna 2016
Tenhle zápis píšu až nyní, protože jsem z něho nic nevnímala. Informace o tom, co se dělo mám od Alexandra. Jako můj stvořitel vycítil, že se něco děje a vrátil se, jak jen to šlo. Stejně jsem ovšem byla v tom hrobě několik dní. Problém byl v tom, že hřbitov leží na svěcené půdě a krvesajové jsou na ni oslabeni. Naštěstí máme známého ghoula Ferdinanda, který mě vyhrabal. Ti duchové museli hrob nějak magicky uzavřít, protože nebylo vůbec poznat, že je čerstvý. Alexandr nevěděl, kde přesně mě má hledat. Ferdinand ovšem ucítil pach spáleného masa, takže začal hrabat.

Když mě vytáhli, tak na mě nebyl moc hezký pohled. Byla jsem dost ohořelá, ale stále jsem žila. Moje tělo se už začalo regenerovat, ale bez krve to šlo moc pomalu. Alexandr mě odnesl domů a položil do vany. Pak urychleně sehnal krev, hodně krve. Nikoho nezabil, ale netuším, kde vzal takové množství. Víc jak měsíc jsem byla naložená v té krvavé lázni a uzdravovala se. Alexandra ovšem děsilo, že jsem stále byla jako v kómatu.

Zjistila jsem, že když nahlížíte do minulosti, tak čas běží dost jinak. Připadalo mi, že jsem pryč jen pár dní, jenže já procitla až začátkem nového roku. Cítila jsem Kleventina, Janka a yettiemskou krev. To není možné? Sergij je tady v Klatovech? Když jsem otevřela oči, v první chvíli jsem vůbec nevěděla, kde jsem. Pak mi teprve všechno začalo docházet.
"Anno! Konečně jsi vzhůru!" vykřikl Alexandr a vrhl se k posteli. Z kuchyně vystrčil hlavu Janek, zrovna ukusoval topinku se sýrem. Zazubil se, když viděl, že jsem konečně při vědomí.
"Kde je Sergij? Přece nemůže být tady," divila jsem se. Hlasivky mi moc neposlouchaly, ale nějak jsem to asi řekla, protože se Janek pousmál.
"Jasně, že není tady, dost těžko by se sem vešel. Navíc by možná došlo k pozdvižení, kdyby se ve městě ukázal Yetti." Asi viděl můj nechápavý pohled, tak otevřel lednici a vyndal z ní lahev s krví. "Sergij tě pozdravuje a posílá dárek."
Usmála jsem se. Jo, jeho krev mi už dřív dosti pomohla, navíc je vážně lahodná, takže si na ní ráda pochutnám. Vlastně mám dost velký hlad.

Co se se mnou dělo, to mi ani Alexandr nedokázal říct, protože jsem prostě přes dva měsíce vůbec na nic nereagovala. Tělo se díky krve zotavilo a opět vypadá jako dřív, ale byla jsem jako v kómatu. Ani nevím, jak bych měla být vděčná Alexandrovi, Jankovi a Sergijovi, kteří mě zachránili, ale já nemůžu. Raději se od nich držím dál a jsem sama. Už vím, co znamená ta přeměna v "super-krvesaje", protože jsem to viděla na Adelaidě…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama