březen – návrat

3. dubna 2017 v 20:40 | krvesajka Anna |  Deník
Zdravím,
tak jsem zpátky. Od mého posledního zápisu do deníku uběhlo už hodně času, tak mě napadlo, že bych mohla v krátkosti shrnout obsah deníku, pro přehlednost, ale to udělám až o víkendu. Bude to sloužit hlavně mě, abych si ujasnila všechny události od založení deníku.
Je na čase to tady trochu oživit. Možná se ptáte, kde jsem celou dobu byla? Víte, prostě jsem chtěla oddech ode všeho. Hodně času jsem trávila u yettiema Sergije na Šumavě, zase jsem u něho zažila Vánoce a bylo to fajn. Janek se pořád ochomýtá okolo, ale nic mezi námi není. Jsme prostě jen přátelé, jen o úplňku se drží dál, aby se mohl ve své vlčí podobě pořádně proběhnout. Pro vlkodlaky je důležité, aby se ve svém cyklu mohli přeměnit a zalovit si. Někteří s tím bojují, zavírají se a nikdy se nesmíří s tím, čím jsou, ale Janek už je zvyklý a není nijak zvlášť divoký. Jednou jsem ho pozorovala ze stromu, on jen běhal v lese, oddával se zvířecí přirozenosti, ale nic nelovil.


V březnu jsem už byla zpět ve městě, můj stvořitel Alexandr je stále někde pryč. Odjel už na podzim, možná by mě to mělo znepokojovat, ale já jsem na samotu zvyklá. Když mě přeměnil v krvesaje, tak mě pár měsíců učil co a jak, odvezl sem do Klatov a pak odjel. Dalších deset let jsem od něj dostávala jen pár zpráv a pozdravů formou dopisů a pohlednic. Podle razítek cestoval po celé východní Evropě, ale nikdy mi neřekl, co tam dělal. A já se ani neptala. Teď mě napadá, zda jeho cesty náhodou nesouvisí s Dragonem, naším upířím vládcem, který je už několik staletí uzamčený ve svém vězení a jen krev jeho královny jej může osvobodit. Adelaida je snad mrtvá, ale jsem její potomek, takže ji mám zastoupit a stát se novou královnou, pak se má krev vsákne do pečeti a Dragon bude volný. Víte co, mě to nezajímá a chci žít zase normálně jako krvesaj.

Vlastně u mě došlo k určité změně, jelikož jsem prodělala přeměnu v jakéhosi super-krvesaje, který má sice krvesajské schopnosti, ale je víc živý a blíž k člověku, takže mohu jíst normální lidskou stravu. Chodím nakupovat, vařím si jídlo a celé to má klam běžného života. Jen si čas od času dám pár doušků čerstvé krve, jinak ani nemusím lovit. Prostě si někoho odchytnu, kousnu jej do krku, napiju se a nechám jít.
Je slunečné počasí a já mám velkou radost, protože se můžu procházet a slunit se. Slunce mi už nic neudělá a já si to užívám. Jen ti duchové mě znervózňují, sice nic nedělají, jen se plouží okolo v podobě nepatrných stínů, ale můj krvesajský instinkt lovce je vnímá a soustřeďuje se na ně. Jsou všude kolem, ale nikdo o nich neví. Kdyby lidi věděli, že denně potkávají desítky duchů, asi by je to taky znepokojilo jako mě.
Jen Ferdinand je pořád stejný, žije si u hřbitova, jako správný ghoul požírá rozkládající se těla a pomlaskává si, pokud je masíčko pořádně uleželé. K němu moc často nechodím, jelikož to tam strašně smrdí, ale jemu to nevadí. Není zlý, vlastně je přátelský, jen toho příliš nenamluví a má rád svůj klid.

Tak já budu pro tentokrát končit, deník bych si chtěla vést trochu pravidelně, tedy alespoň jednou týdně, tak se blog trochu probudí k životu.
krvesajka Anna
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama